O jedné hezké tradici

V době velikonočních svátků zvony odlétají do Říma. Hlas zvonu v osadě Dlouhý nahrazuji místní děti svými klapačkami a řehtačkami.

Čtyřdenní  rituál začíná na  Škaredou středu odpoledne. Děti svolané dvěma kapelníky se sejdou u zvonice a tu několikrát svými „zvučnými nástroji „ obejdou. Toto se opakuje i na Zelený čtvrtek.

Kapelníci mají výsadu dvojnásobné odměny,a proto mohou být zvoleni nejvýše dvakrát. Na Velký pátek průvod dětí s klapačkami již obchází jednotlivá stavení-zatím bez odměny.

Nejvýrazněji ožívá vesnice na Bílou sobotu, to skupina dětí je nejpočetnější. Přijíždějí chalupáři i bývalí „klapáči“, přivážející svoje ratolesti k účasti.

V 9 hod. děti seřazené u zvonice čekají na pokyn kapelníků a ti vybaveni pokladnou a píšťalkami zahájí trasu průvodu. Začínalo se nejprve Na Ostrůvku, nyní je první počinek u Kubešů-Havrdů. Dobu klapání u jednotlivých obydlí určují kapelníci píšťalkami. Klape se tak dlouho a vytrvale, až do pokladny něco peněz přibyde.

Tato tradice se na Dlouhém ctí a z každého stavení dětem do společné pokladny přispějí.

I průvod dětí má svůj řád. Během obchůzky starší děti pečují o ty mladší, benjamínky mnohdy doprovázejí i rodinní příslušníci-to aby malého „klapáče“ kousek poponesli.

Okruh průvodu se uzavírá u zvonice, kde již čekají zainteresovaní dospělí, pomohou dětem spravedlivě rozdělit získaný výdělek a odmění je cukrovím. Sladkosti dotují místní spolky.

Děti naposledy společně zaklapají a s „naditými“obálkami a sáčkem dobrot, unavené, ale spokojené odcházejí.

A nyní k více než 100-leté tradici, která přežila válečná léta i jedno nepříznivé období.

Dokladem sta roků tradice je dochovaná klapačka s vyznačeným jménem Josef Bursa a r.1914, kterou vyrobil pro svého čtyřletého synovce p.Jaroslav Bursa, místní bednář z návse č.24. Klapačka je dosud funkční, nyní v péči a „majetku“ Jana Vunderera.

Tento neobvyklý velikonoční zvyk je z invence p. Petra Nejedla, místního kováře z č.46.

Dle ústního předání to byl člověk osvícený, se sociálním cítěním, který přál  dlužským dětem alespoň o velikonočním koledování rovné sociální podmínky.Proto společná pokladna a obcházení.Ví se také, že děti o Velikonocích obdarovával cukrovím z vlastních prostředků.

Pan Nejedlo byl činný i v hasičském sboru a v závěti odkázal spolku peněžitý dar 36 K,49 haléřů.

Členové sboru založili „Fond Petr Nejedlo“ a odsouhlasili, že úroky z fondu dítkám osady dlužské každoročně, na Bílou sobotu u kovárny rozděleny budou. Podle zápisu  ze dne 31.5.1914, po pohřbu pana Nejedla.

Z úcty k této osobě se několik desítek let  po jeho smrti peníze a sladkosti rozdávaly dětem u kovárny.Jelikož z tohoto objektu zůstaly už nepatrné zbytky základního zdiva, tak se od tohoto aktu v posledních letech upustilo.

Je vhodné připomenout, že potomci tohoto rodu žijí v naší obci a okolí. V Železném Brodě r.Vrchovská, u Slapů r. Šefrova, na Dlouhém  r. Šefrova a  Pekařova, v Záhoří  r.Koucká, na Proseči r. ‚Svobodná.

                            Úctu zakladateli a dík občanům Dlouhého za zachování tradice.

Hezké Velikonoce v r.2010

Takhle my tady žijem  !                                                         Staša Vundererová